3 min

Toulky Moravskými Kopanicemi

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kraj hlubokých hvozdů, mozolů a teskných balad. Tak jsem vnímala krajinu na moravsko-slovenském pomezí před mnoha lety - při studiu lidových zvyků pro národopisný festival a při práci na dokumentu o jedné z významných osobností tohoto regionu.

Toulky Moravskými Kopanicemi

Zdroj: i60.cz

Mezi nebem a zemí. Všechny fotografie: Daniela Řeřichová

Toulky Moravskými Kopanicemi

25. 10. 2025

Vracím se opakovaně, okouzlena tichým půvabem místa s pohnutou histoií i nelehkými lidskými osudy.

Kopanice tvoří roztříštěné osady a samoty – Vápenice, Žítková, Vyškovec – vzdálené od sebe kilometry, a přece propojené neviditelnými pouty sounáležitosti.
Přirozeným centrem oblasti byl odedávna Starý Hrozenkov, i když i další obce – jako Lopeník, Březová či Strání – sdílejí společné nářečí a lidové tradice.

Lidé tu vždycky žili z toho, co vyvzdorovali z kamení a hlíny: žito, oves, okopaniny, okurky.

V říjnovém čase krajinu halí melancholický háv.
Hřebeny Bílých Karpat se ztrácejí v závoji oblak.

Z mlhy vystupují obrysy stromů – a spolu s nimi i legendy. O kraji tvrdém a nesmlouvavém, kde kromě neúrodné půdy číhaly i hrozby nájezdníků – Tatarů, Turků, Kuruců – i hlad, zima a nelítostný řád.

Lesní porosty se střídají s rozhlehlými pastvinami.
Úzké pásy polí připomínají sedrané košule po předcích.

Zem byla svatá.
A člověk? Ten měl hodnotu podle její výměry.

Všechno podléhalo odvěkým mravům – gazda rozhodoval, děti pracovaly, city ustupovaly vůli rodu.
Nejeden neposlušný syn byl vyděděn, nejedna dcera se stala „prespankou“ – ženou, která se vrátila ze služby s dítětem, bez manžela, bez ochrany.
Odmítaná rodinou, vyhnaná z komunity i z kostela, hledala útočiště v samotách – někdy i v tragickém řešení své situace.

Jejich příběhy mě dojímaly už tehdy. A dojímají dodnes.

Právě v Žítkové, kde mám ubytování, žily ženy zvané bohyně.
Na místě dnešního malého muzea stál prostý dům Irmy Gabrhelové. Tady jsem se v roce 2000 poprvé setkala s „bohyňováním“.
Ženy obdařené hlubokým vnímáním, léčivými znalostmi a intuicí pomáhaly nejen bylinkami, ale i radami a obřady.

Možná i dnes nosí některé děvčice při sobě netátu – jak se zde říká plavuni vidlačce, která má působit jako afrodiziakum.
Vždyť láska, touha a tajemství má v lidském životě trvalé místo.

Mé putování skrápí jemný, vytrvalý déšť.
Míjím skromná stavení – občas zarostlá, občas se známkami lidské přítomnosti: vyskládané dřevo, květináč v okně, kouř z komína.

Představuji si, jak ještě před sto lety nosily zdejší ženy z lesa klestí svázané do otepi a upevněné na zádech v popruhu.
Jak na kilometry vzdáleném potoce drhly lněné či konopné prádlo, jak se v kruhových žentourech semlelo obilí a jednou týdně pekl černý chléb nebo buchty s hruškovými povidly.

Na úpatí zalesněných kopců se k sobě choulí několik nových usedlostí a tmavé nebe občas rozčísne sluneční paprsek.

Přívětivé světlo mě pak provází dlouhou cestou k pitínským samotám ke kapli Panny Marie Kopanické.

Moderní, zděný objekt vznikl v roce 1990 z prostředků místního rodáka.
Krajinu tu však protínají mnohé drobné sakrální stavby – v houštinách, u studánek či pod mohutnými duby, které patří k jejím charakteristickým rysům stejně jako štíhlé kmeny buků.

Míjím prastaré sady jabloní a durancií, i několik sušáren ovoce.
V trávě se fialově skví ocúny – podzimní krásky Bílých Karpat.

Nepotkám živáčka. Podzimní čas přeje zklidnění a usebrání.

V deštivém, liduprázdném Starém Hrozenkově vyhledám u dolního rybníka Památník Kalvárie Kopanice, připomínající krutou bitvu s tatarsko-tureckými nájezdy z roku 1663.
Tři tau kříže stojí jako stíny věků proti obloze – tiché a pevné jako paměť kraje.

Tady se minulost propisuje nejen do kronik – tady ji poutník dýchá s každým krokem.

Mé toulky se chýlí ke konci.

S pohledem na majestátní vrcholy Velkého Lopeníku se loučím slovy kopanické písně:
„S Bohom ostávajce, dobre sa mávajce.“

Autor: Daniela Řeřichová

Fotogalerie

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Toulky Moravskými Kopanicemi

Ranní drama syna Veroniky Žilkové. Po explozi v autě běhal po Praze bez kalhot

Nejhorší džusy ze supermarketu. Češi je kupují každý den a neví, co všechno obsahují

Lela udělala za Vémolou tlustou čáru: Po rozchodu změnila image a je téměř k nepoznání

Přežili byste na opuštěném ostrově? První chyba by mohla přijít dřív než hlad

Byla jako anděl dobroty, ale skončila mrtvá v kufru. Zabil ji ten, komu pomáhala