Zápisník starého muže: Okupace

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zážitky z onoho 21.srpna 1968 ti, kteří to pamatují, mají takové, jak to oni sami prožili. V paměti se vybavují vzpomínky, tenkrát ještě mladíka s trochu vojenským pohledem. Zřejmě důsledek dvouleté a povinné vojenské služby ukončené před necelým rokem.

Zápisník starého muže: Okupace

Zdroj: i60.cz

Ostrava, srpen 1968. FOTO: ČTK

Zápisník starého muže: Okupace

26. 8. 2025

Brzo ráno nastartoval motorku a vydal se vstříc pracovní povinnosti. Nepříjemné chladno už bylo a dole za rondelem světlé skvrny na asfaltu připomínaly námrazu. Teď, v srpnu? Podivné!

Žádná námraza, ale stopy po pásovém vozidle! Neuvěřitelné, kde se tady jen vzalo, vždyť to je úplně stejné, jako po tankových pásech. Ten otisk a rozchod stále ještě je v oku od vojny.

A ihned se vybavuje vzpomínka na tehdejšího ženijního náčelníka. K dispozici neměl ani tucet chlapů, ale zato povinnost udržovat sjízdných téměř 100 km silnic ve výcvikovém prostoru. Na Šumavě to nebylo lehké, zejména v zimě. Na korbu Tatry 111 naložili „Bělorusa“ (buldozer), to kvůli zatížení, dopředu namontovali šípový pluh a vyrazili do závějí sněhu. Ne vždy uspěli, napadalo ho místy i dva metry.

Ten ženijní náčelník byl až posedlý nenávistí k tankistům. Nedej Bože, když některý tank najel na asfalt a on to zjistil. Obvykle se postaral, aby viník z vojny do civilu šel o pár dnů později. Samozřejmě to odskákal i velitel tam cvičící jednotky a s ním i několik vojáků povolaných k nápravě škody.

Jedu do práce, nedospalý a prochladlý a za horizontem co nevidím - tank! Bdím, nespím, on to je opravdu tank. A z věže vykukuje voják s kulometem. Kdyby jen to. On ten vyplašený bažant otáčí kulomet a míří na mne. A kdyby jen mířil, on ten vypatlanec tam má nabitý pás nábojů a zblízka vidím, že ostrých nábojů! Tak to už je moc, to se musí příčit i zelenému mozku!

Pokračuji pomalu dál a kdyby jen jeden tank, ale celá kolona včetně doprovodných vozidel označených písmeny Azbuky. A také slyším povely a výkřiky v jazyku podobném ruštině, ale ta to není, to ještě od školy poznám dobře. Ti cizí vojáci mě pozorně sledují se zbraněmi v pohotovosti, ale nechávají projet až k bráně podniku. Odhaduji, že to bude asi zbloudilá jednotka po cvičení, která měla být dislokována nedaleko odtud na území Polska.

V práci je pozdvižení, někdo tam má rádio, posloucháme zprávy a dojmy jsou rozporuplné. Nepracuje prakticky nikdo, výše postavení nadřízení procházejí dílny a provozy a sami v obavách o svůj osud se snaží chovat přátelsky. K poledni se objevuje můj přímý nadřízený. Je na něm vidět vyčerpání a že mele z posledního. Jen dodává, že oni to zvládli.

V nově postavených budovách vznikl i prostor pro závodní jednotku Lidových milicí a trezorová místnost k bezpečnému uložení jejich zbraní. A právě na ten den bylo stanoveno přesunutí ze starých prostor do nového objektu. Představovalo to výstroj a zbraně naložit do auta a převézt přes celou Ostravu až na opačný konec. Začali s tím už den předtím a ráno se vydali na cestu netuše, že za první křižovatkou narazí na bratry ve zbrani rusky mluvící. Tak jim přátelsky mávali a zdravili je a pomalu začali chápat vážnost svého postavení s nákladem zbraní. Dojeli, vyložili, uzamkli a zabezpečili proti jakémukoliv zneužití a tím to pro ně skončilo.

Prostý lid se probudil k aktivitě pod dojmem rozhlasového vysílání. A zazněly i obavy a názory na budoucnost: „Ten hotel, co nám znárodnili, tak ten se nám už asi nevrátí“.

Mladí svazáci vybrakovali sklad barev a tvořili hesla a protestní nápisy. Vesměs k všeobecnému souhlasu, až na jeden: „Když jsou tady Rusi, práce se nám hnusí!“ Ten vyvolal všeobecné veselí neboť k jeho autorovi spolupracovníci dodávali, že jemu lemplovi a nefachčenkovi se hnusí každá práce.

Z toho pracovního dne už nebylo nic, tedy převléknout se a odjet domů. Tanková kolona zmizela. Paní pošťačka, vždy nejlépe informována, tvrdila že jsou v nedalekém lese.

Domů dojel v pohodě a před domem v hloučku sousedky probíraly novoty. Tak tedy opravdu a fakticky nastala okupace! Pak jedna z nich položila otázku: „A co na to Rusové?“

Autor: Zdeněk Folvarčný

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Zápisník starého muže: Okupace

Výbuch v srdci Moskvy. Žena odpálila výbušninu, na místě jsou mrtví. Byl cílem generál?

Perchta z Rožmberka zoufale prosila o záchranu. Vlivná rodina ji nechala napospas svému krutému osudu

Pět hodin před smrtí Glena Hansarda halí tajemství. Policie rozplétá jeho poslední cestu

18letá Ukrajinka skočila z lodi SSSR mezi žraloky jen v červených bikinách. KGB zuřila, ale mohla jen přihlížet

Vyspaly se se stovkami mužů z celého světa. Teď vyhlásily národnost nejlepších milenců