3 min

Život je kolotoč. Třídní sraz

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin, aby mě nebolelo koleno, obleču se do čehosi hodně extravagantního, zmaluju pusu načerveno a vyrazím.

Život je kolotoč. Třídní sraz

Zdroj: i60.cz

FOTO: Helena Fruhbauerová

Život je kolotoč. Třídní sraz

25. 10. 2025

Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin, aby mě nebolelo koleno, obleču se do čehosi hodně extravagantního, zmaluju pusu načerveno a vyrazím.

V tramvaji mi jakýsi mladíček s úsměvem nabízí své místo, revizor nechce jízdenku, už jedu tzv. „na ksicht“ a ta baba u okýnka na hlavním nádraží řve do mikrofonu: „Říkala jste 65+?“ Kupovala jsem si místenky. Jedu totiž na sraz spolužáků ze střední školy po padesáti letech. Žasnu. Jak se mi to mohlo přihodit?

12. 10. 2025

Mám minisukni, pletený svetřík vepředu na šněrování, nohy až do nebe, padesát kilo a taky strach. Vstupuji na půdu střední školy. Co když to nezvládnu? Najdu si tu kamarádku? Jací budou kantoři? Bude mě to bavit?

Třiatřicet holek a jeden kluk. Ten mění y na měkké i. Užil si s námi své. A jinak? Výborná parta, spousta legrace.

Máme mladého třídního, staršího tak cca o deset let, byly to jeho pedagogické začátky. Přežil.

Vidím nás v učebně techniky administrativy, jak jsme si při učení psaní na stroji museli zakrývat klávesnici krytem z papírové krabice, abychom psali bez koukání na prsty… klapy klap.

Hodiny těsnopisu, kdy mi pan profesor říkal: „Vicenová, vy byste mohla být vyhlášena královnou paniky, já řeknu písemka a vy už hysterčíte.“ Jak se nám nakonec těsnopis líbil, jako tajné písmo. V pondělí jsme měli vždycky první dvě hodiny ekonomiku, přednášel pan ředitel a jak jsme si posílali těsnopisná psaníčka, kdo s kým tancoval na zábavě, kdo se s kým rozešel nebo naopak sešel. Dost málo nás zajímalo DKP a jiné ekonomické pojmy.

V hodinách účetnictví, pan profesor byl laskavý a vlídný pán, bylo cítit laky na nehty a na vlasy. Jednou se spolužačka MM ptá: „Pane profesore, mohla bych si skočit pro tašku?„ Jen si skočte,“ odvětil pan profesor. Netušil, že MM vyskočí na parapet a posléze z okna do školníkovy zahrady, protože jí některá z nás vyhodila o přestávce tašku z okna. Spolužačka BB, sedící úplně vepředu měla v lavici lístové těsto, ťapkala do něj rukou, vydávalo úžasné zvuky. Přes uličku slyším uprostřed hodiny: „Ty, Máňo, smějme se…“

MB jednou přinesla v aktovce budík, měla ho zanést do opravy, údajně proto, že nezvonil. Nenapadlo nás nic chytřejšího než si s ním hrát, zkoušet ho natáhnout a uprostřed hodiny pak budil a budil.

Na lyžařském výcviku jdeme husím pochodem za tmy přes řeku Bečvu. Lávka se prolomila a tři padáme do vody, naštěstí mělké. Přesto HH řve do tmy: „Já se topím…“

Soutěž v Brně v psaní na stroji a těsnopise, povinný sběr brambor, hroznů na vinicích a obírání jahod ve Frutě.

Prožili jsme spolu první lásky, polibky, cigarety, decky vína… studentskou kavárnu Corso.

Já jsem se proslavila tím, že jsem jednou chtěla na úzké chodbě předběhnout kluky ze čtvrťáku, takové hezké chlapce, zachytila jsem rolákem o špendlík na nástěnce, celou jsme ji na sebe strhla a válela se před oněmi mládenci na zemi, přikrytá papundeklem a výzdobou k výročí VŘSR. Psala jsem kroniku naší třídy, ušila si dlouhou sukni, protože mini už bylo pasé, pokukovala po klukách. A protože jsem šprt, tak jsme to zvládla na výbornou. Tedy zatím jenom tu školu.

20. 10. 2025

Sešli jsme se, vyfotili, přišel i třídní, tedy přijel na kole. V obleku a černém kabátě.

Já sedím doma u PC a nostalgicky si fotku prohlížím. Co nám vzal zub času? Především čtyři spolužačky. To ostatní, co nám vzal či přidal, už není tak důležité, když nás zatím nebe nezebe.

Vzpomínáme, vracíme se ke starým historkám, vyprávíme o sobě. Kolují fotky dětí, vnoučat. Od miminek až po maturanty. Ono půl století je přeci jenom půl století.

Tak zase příště.

Autor: Helena Fruhbauerová

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Život je kolotoč. Třídní sraz

Ranní drama syna Veroniky Žilkové. Po explozi v autě běhal po Praze bez kalhot

Nejhorší džusy ze supermarketu. Češi je kupují každý den a neví, co všechno obsahují

Lela udělala za Vémolou tlustou čáru: Po rozchodu změnila image a je téměř k nepoznání

Přežili byste na opuštěném ostrově? První chyba by mohla přijít dřív než hlad

Byla jako anděl dobroty, ale skončila mrtvá v kufru. Zabil ji ten, komu pomáhala