3 min

Na důchodce se řítí další nadělení. Česko je postavilo na okraj nebezpečné propasti

Sdílet

Dennívýzva

Zákon č. 23/2024 Sb. slibuje zásadní proměnu komunikace občanů se státem. Co znamená povinná elektronická komunikace s úřady pro běžné lidi, firmy i seniory?

Zdroj: pexels

Když jsem poprvé narazil na informace o zákonu č. 23/2024 Sb. o komplexní digitální integraci veřejné správy, přiznám se, že jsem si říkal – zase další legislativní novinka, která se mě osobně nedotkne. Jenže čím víc jsem se do tématu ponořil, tím jasněji jsem viděl, že tohle se týká opravdu každého. Od roku 2026 se má zásadně změnit způsob, jakým komunikujeme s úřady, a papírová éra má definitivně skončit.

Co zákon vlastně mění?

Jádro změn spočívá v několika klíčových paragrafech – konkrétně § 12, § 37, § 45a a § 59b – které zavádějí povinnou elektronickou komunikaci mezi občany, firmami a státem. V praxi to znamená, že žádosti o stavební povolení, hlášení trvalého pobytu, daňová přiznání nebo třeba žádosti o sociální dávky budou primárně vyřizovány digitálně. Digitální identita přestává být volitelným bonusem a stává se nutností. Jde o totální přepsání pravidel pro fungování státu.

Právníci a IT experti upozorňují, že novela ruší nebo mění desítky prováděcích vyhlášek napříč celou veřejnou správou – od daňové správy přes katastr nemovitostí až po zdravotnictví. Vzniká tak zcela nový digitální ekosystém, kde bude elektronická cesta často jedinou možností, jak s úřady jednat.

Miliardové náklady a otázka připravenosti

Tady začínají skutečné starosti. Podle dostupných odhadů si adaptace informačních systémů veřejné správy vyžádá investice v rozsahu 50–70 miliard korun. Každý úřad, obec, škola i nemocnice bude muset revidovat své interní procesy. Stovky tisíc úředníků čeká přeškolování na nové systémy.

Pro firmy to znamená další miliardové výdaje na úpravu vlastních ERP systémů a napojení na státní digitální infrastrukturu. A běžní občané? Ti budou potřebovat funkční počítač nebo chytrý telefon, aktivní digitální identitu a alespoň základní digitální gramotnost.

Analýza dopadů regulace (RIA) sice byla provedena, ale její kompletní závěry nejsou veřejně dostupné. Z uniklých informací vyplývá, že nejvíce zasaženy budou malé a střední podniky, které ponesou tíhu investic do nových technologií. Drobní živnostníci a řemeslníci se obávají, že náklady na adaptaci je mohou existenčně ohrozit.

Photo by Monstera Production | Zdroj: Unsplash

Digitální propast jako největší riziko

Co mě na celé věci znepokojuje nejvíc, je otázka takzvané digitální propasti. Senioři, lidé z vyloučených lokalit, osoby s nízkou digitální gramotností nebo ti bez přístupu k internetu – všichni tito lidé riskují, že budou prakticky odříznuti od veřejných služeb.

Představte si osmdesátiletou babičku, která celý život vyřizovala vše osobně na úřadě. Najednou má používat datovou schránku, elektronický podpis a portál občana. Bez pomoci rodiny nebo sociálních služeb to pro ni může být nepřekonatelná překážka.

Zákon sice počítá s přechodnými obdobími a asistovanými službami, ale konkrétní prováděcí předpisy a metodické pokyny jsou stále ve stádiu přípravy. To vytváří značnou nejistotu – firmy i občané se mají připravovat na něco, co ještě nemá jasnou podobu.

Kontrola a sankce

Od roku 2026 mají být zavedeny nové mechanismy dohledu nad dodržováním digitálních požadavků. Plánuje se posílení kontrolních orgánů a zavedení sankcí pro subjekty, které nebudou schopny splnit nové povinnosti. Má vzniknout i institut jakéhosi digitálního ombudsmana.

Na jednu stranu je logické, že stát potřebuje nástroje k vynucování nových pravidel. Na druhou stranu – pokud nebudou existovat dostatečné podpůrné mechanismy pro ty, kteří se adaptovat nemohou nebo nestíhají, hrozí, že sankce zasáhnou ty nejzranitelnější.

Co si z toho odnést?

Digitalizace veřejné správy je nevyhnutelný trend a v principu správný krok. Elektronická komunikace s úřady může být rychlejší, pohodlnější a v konečném důsledku i levnější. Jenže způsob, jakým se k této změně přistupuje, vyvolává oprávněné otázky.

Chybí širší veřejná diskuze, chybí jasný harmonogram prováděcích předpisů a chybí především konkrétní plán, jak pomoct těm, kteří digitální skok nezvládnou sami. Rok 2026 se blíží rychleji, než si myslíme, a zatím to vypadá, že se připravujeme na revoluci, jejíž pravidla ještě nikdo pořádně nezná.

Možná je načase začít se o toto téma aktivně zajímat – než nás digitální budoucnost zastihne nepřipravené.

Zdroje článku: aplikace.mvcr.cz, portal.gov.cz, nespechej.cz

Reklama

Další články z NESPECHEJ.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů NESPECHEJ.cz

Nespechej.cz je pozvánka zpomalit – a znovu si všimnout věcí, které běžně přehlížíme. Web nabízí inspiraci k jednoduššímu, vědomějšímu životu, který není o výkonech, ale o rovnováze. Témata se točí kolem zdraví, duševní pohody, rodiny, vztahů i smysluplného využití času. Namísto radikálních změn...

Na důchodce se řítí další nadělení. Česko je postavilo na okraj nebezpečné propasti

„Šel by do vězení.“ Známý ekonom promluvil o šéfovi ČNB, který rozčiluje Babiše

Dara Rolins prodává dům za 43 milionů. Zpěvačku vytočily fotografie, které se šíří po internetu

Třikrát v cele, dražba bytu a dluhy přes 5 milionů. Marek Taclík změnil svůj život a dnes má všechno, co chtěl

Komentář: Rulík končí s nejhorší šňůrou. Čechům dlouhodobě chybí klíčová vlastnost

Celý národ znal její hlas. Filipovská pak překvapila rozhodnutím, které tehdy nikdo nechápal