Když v roce 476 padl západořímský císař Romulus Augustulus, většina historických knih označuje tento okamžik za konec Římské říše na Západě. Jenže o necelých šedesát let později se objevil muž, který dokázal něco, co se zdálo nemožné, a to téměř obnovit staré římské území pod jednou vládou.
Jeho jméno dnes nepatří mezi nejznámější vojenské legendy. Vedle Alexandra Velikého, Julia Caesara nebo Napoleona zůstává téměř zapomenutý. Přesto Flavius Belisarius patřil mezi nejvýznamnější velitele pozdní antiky a podle mnoha historiků byl jedním z nejlepších vojenských velitelů bojujících za Řím.
VIDEO
Byl mužem, který s relativně malými armádami porážel početnější nepřátele, vedl války na třech kontinentech a dokázal vrátit císařské praporce do míst, která Řím ztratil celé generace před jeho narozením. Jeho příběh je ale také příběhem o politice, nedůvěře a tragickém osudu muže, který sloužil říši, jež se ho zároveň obávala.
Voják z periferie říše Belisarius se narodil kolem roku 505 ve městě Germania na Balkáně (dnešní Bulharsko). Nepocházel ze slavné aristokratické rodiny ani z prostředí římských senátorů. Jeho kariéra byla výsledkem jeho vlastních schopností.
V době jeho mládí už klasická římská legie minulosti neexistovala. Impérium čelilo novým nepřátelům. Perské říši Sásánovců na východě a germánským královstvím, která ovládla bývalé západní provincie. Belisarius ale dokázal využít nový způsob válčení. Jeho vojska kombinovala těžkou jízdu, lukostřelce na koních, profesionální pěchotu a malé elitní jednotky známé jako bucellarii, osobní bojovníky oddané svému veliteli.
Nebyl to už svět Caesarových legií . Byla to rychlejší, pružnější a mnohem mobilnější válka. A Belisarius v ní vynikal.
Bitva o trůn: Záchrana císaře před vlastními občany Jeho první velká zkouška nepřišla na hranicích říše, ale přímo v Konstantinopoli. Roku 532 zachvátil hlavní město obrovský konflikt známý jako povstání Nika. Spor mezi fanouškovskými frakcemi vozatajských závodů přerostl v otevřenou vzpouru proti císaři Justiniánovi I. Císařská moc se otřásala a část obyvatel dokonce vyhlásila nového císaře. Právě tehdy zasáhl Belisarius. Společně s dalšími veliteli povstání krvavě potlačil a obnovil Justiniánovu vládu. Podle historických pramenů zahynuly při zásahu tisíce lidí.
Pro císaře to byl okamžik, kdy pochopil, že Belisarius není jen schopný generál. Je to muž, který dokáže zachránit celou říši.
Římský Blitzkrieg a zničení říše Vandalů O rok později dostal Belisarius úkol, který mnozí považovali za téměř nemožný. Cílem byla říše Vandalů v severní Africe. Vandalové nebyli bezvýznamným protivníkem. V roce 455 vyplenili samotný Řím a ovládali jednu z nejbohatších oblastí bývalého impéria Afriku, která byla klíčovým zdrojem obilí Římské říše.
Belisarius vyrazil v roce 533 s armádou čítající přibližně 15 000 mužů. Proti němu stála mocná vandalská říše. Přesto během několika měsíců dokázal protivníka porazit. Kromě pozemních jednotek se ale výpravy účastnila i obrovská flotila 500 nákladních a 92 válečných lodí s dohromady více než 30 000 námořníky.
Rozhodující byla bitva u Ad Decimum. Belisarius využil rychlosti své jízdy, rozdělil nepřátelské síly a přinutil vandalského krále Gelimera k útěku. Afrika byla znovu v římských rukou. Byl to jeden z největších vojenských úspěchů pozdní antiky.
Generál, který odmítl korunu a „Poslední Říman“ Po úspěchu v Africe obrátil Justinián svou pozornost k Itálii. Cílem bylo porazit Ostrogóty a získat zpět samotné srdce starého impéria. Belisarius zahájil tažení roku 535. Dobyl Sicílii, postupoval přes jižní Itálii a v roce 536 vstoupil do Říma. Jenže získat město bylo jednodušší než ho udržet. Ostrogóti shromáždili obrovskou armádu a zahájili obléhání Říma. Proti desítkám tisíc nepřátel měl Belisarius uvnitř města jen několik tisíc mužů. Přesto vydržel.
Během více než ročního obléhání využíval kombinaci obranné strategie, oprav hradeb, psychologického boje i odvážných protiútoků. Dokázal protivníka vyčerpat a donutit k ústupu. Byla to ukázka jeho schopností. Belisarius nevyhrával díky obrovské převaze, ale díky své inteligenci.
Jedna z nejzajímavějších epizod Belisariova života se odehrála po dobytí ostrogótské metropole Ravenny. Gótové si uvědomili, že proti němu nemají šanci. Nabídli mu proto něco mimořádného, aby se stal jejich císařem na Západě. Pro většinu vojevůdců by to byla životní příležitost. Belisarius ale nabídku využil pouze jako lest.
V Ravenně se Belisarius ocitl před životním rozhodnutím. Ostrogóti mu nabídli západní císařský trůn a podle dobových pramenů nabídku přijal, alespoň navenek. Někteří historici dodnes diskutují, zda šlo pouze o geniální lest, nebo zda Belisarius na okamžik skutečně zvažoval vlastní cestu k moci.
I když pak město předal Justiniánovi, ten ho okamžitě odvolal zpět na východní frontu a nikdy mu už nedal plnou důvěru. Justinián byl mocný císař, ale také vládce, který se obával příliš populárních generálů. Belisarius byl několikrát odvolán, ztratil část pravomocí a později čelil dokonce obviněním ze spiknutí.
Vznikla také slavná legenda, podle které měl Justinián nechat svého nejlepšího vojevůdce oslepit a donutit ho žebrat v ulicích Konstantinopole. Historici dnes považují tento příběh za velmi pravděpodobně pozdější mýtus. Dostupné prameny naznačují, že Belisarius zemřel roku 565 přirozenou smrtí.
Jeho vítězství však nepřinesla trvalou obnovu Západořímské říše. Itálie byla válkou zničena a Byzantská říše musela později čelit novým hrozbám. Přesto jeho vojenské schopnosti zůstávají fascinující a místo mezi největšími vojevůdci historie mu zaslouženě patří.
Zdroj: War History Online , World History Encyclopedia Autor/Licence fotografie: Belisarius dobývající Řím, Hermann Vogel (German illustrator) (16 October 1854 – 22 February 1921) Public Domain