3 min

Celý svět je Kristovým tělem, hlásal vědec Chardin

Sdílet

Dennívýzva

Jedinečný a zvláštní jezuita a vědec-mystik Pierre Teilhard de Chardin byl přesvědčen, že evoluce směřuje k univerzálnímu Kristu. V souhrnném svazku Srdce hmoty (Malvern, 2024) je českému čtenáři představen jako činný badatel,…

Zdroj: Proboha!

Jedinečný a zvláštní jezuita a vědec-mystik Pierre Teilhard de Chardin byl přesvědčen, že evoluce směřuje k univerzálnímu Kristu. V souhrnném svazku Srdce hmoty (Malvern, 2024) je českému čtenáři představen jako činný badatel, pro kterého byla geologie i paleontologie skutečným povoláním.

Nový svazek Srdce hmoty (Malvern, 2024) zahajuje ambiciózní projekt zpřístupnění kompletního díla Pierra Teilharda de Chardin české veřejnosti. Volba tohoto spisu je logická – představuje totiž vskutku kardinální, tedy „pantový“ svazek celého autorova díla.

Oním ústředním pantem je stejnojmenný esej, v němž vědec a mystik odkrývá myšlenkové kořeny své vize světa. Dalším je Kristikum, Chardinovo poslední dílo, které představuje završení jeho životní cesty: vesmír pro něj není statický, ale jako celek směřuje k univerzálnímu Kristu. Pantem par excellence je pak slavná Mše nad světem, v níž se paleontologické badatelství potkává s liturgickým úžasem. Svazek doplňují i drobnější texty ze svatebních obřadů či deníků, které dokreslují portrét muže, pro něhož byla geologie i paleontologie duchovním povoláním a vstupem do Srdce hmoty.

Chardina usměrňovali, posmrtně vychvalovali

Přestože byl uznávaným vědcem, jeho teologie byla pro dobové církevní struktury těžko stravitelná. Kvůli neshodám s vedením řádu strávil desetiletí v exilu, zejména v Číně, a měl zakázáno publikovat své filozofické spisy. Paradoxem zůstává, že intelektuál, k němuž se církev stavěla odmítavě, se po smrti stal klasikem, na něhož se s úctou odvolával i Joseph Ratzinger.

Strategie pro okamžitou úlevu. Jak se vyrovnat s žalem podle knižní novinky?

Chardinův styl se však i po letech jeví jako těžko přístupný, ba podivně zakódovaný. Pro ukázku náhodně vybraná věta: „Kosmická konvergence s původem svých důsledků (zákonem komplexity-vědomí, sléváním lidských odvětví, existencí určitého bodu Omega v čele noogeneze…) – to vše mi v této době ještě zcela jasné.“ Pokud to nebylo zcela jasné autorovi, průměrnému čtenáři „to“ (kdoví co?) není zřejmé ani na několikáté přečtení.

Texty obsahují řadu slov s velkými iniciálami (Tělo, Přítomnost, Hmota, Tkanivo věcí), za kterými čtenář tuší jiný než běžný význam, ale těžko jej fixuje. Chardin připomíná symbolistní básníky, například Otokara Březinu. Srozumitelnosti nepomáhají ani četné novotvary jako bod Omega, noosféra nebo Diafanie. Ty jsou sice editory vysvětleny, přesto komplikují souvislou četbu.

Namísto nečitelných slov upřít pohled na zápal a okouzlení

Na Chardinovy texty lze ale pohlížet i jinak: povznést se nad nesrozumitelnost terminologie a zahledět se na jeho styl. Chardin je prostý akademické suchopárnosti; do textů se přiznaně propíjí jeho emoce a nadšení ze zakoušení Boží přítomnosti v hmotě. Tento zápal prostupuje vše – od odborných statí po svatební promluvy. Takové čtení sice nepřinese plné pochopení obsahu, ale dává nahlédnout do smyslu autorova uvažování.

„Větší hrozba než jaderná bomba je láska dvou mužů.“ Jak Trumpův christofašismus mění Ježíše v mluvčího nenávisti

Naplno tato východiska vystupují v Mši nad světem. Chardin zde boří definici vědce, který objekt svého zkoumání umrtvuje; jemu naopak expertíza napomáhá k hlubokému údivu. V tomto mysticko-liturgickém textu, psaném na asijské poušti bez kalicha a hostie, zahrnuje do mše celé stvoření. Kalich a paténu nalézá v hlubinách duše, hostií je mu svět sám. Díky Kristovu vtělení je pro Chardina veškerá realita prostoupena Božím Ohněm. „Ty, můj Bože, jsi samotná podstata a stálost věčného Prostředí, v němž se postupně vynořuje a zaniká náš vesmír,“ vyznává. Barvitý básnický jazyk (Ježíš jako „Hmotné Ohnisko Stvoření“) ukazuje Chardina jako duchovního vizionáře, který svět miluje s františkánskou něhou i vášní badatele.

Badatelské povolání se v jeho očích „upíná k posledním vláknům mé přirozenosti“, jak tvrdí v závěru tohoto vášnivého textu. A pokračuje: „[N]echci a nemohu hlásat nic jiného než nesčetná rozšíření tvé [Boží] Bytosti vtělené skrze Hmotu; nikdy nebudu umět hlásat nic jiného, než Tajemství tvého Těla, ó Duše, který pronikáš všechno kolem nás!“ To je pointou nejen Mše nad světem, ale celého Chardinova díla i života, které jsou u něj v mnoha ohledech jedním.

Reklama

Další články z Proboha!

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Celý svět je Kristovým tělem, hlásal vědec Chardin

„Je to genocida hmyzu.“ Ekolog varuje před pastí, kterou máme na zahradě skoro všichni

Táhne nás Babiš do pekel, nebo je zadlužení Česka v pohodě? Vysvětlení ukazují tři grafiky

Vorlíček chtěl po okupaci emigrovat, nakonec zůstal a natočil Popelku. Šafránkové do konce života neodpustil

Až do úplného zemdlení. Norové znovu tvrdě testovali dojezd 24 elektromobilů

Schneiderová ho podvedla s manažerem, Švehlík roky mlčel. Novou ženu našel mezi učitelkami na Vinohradech