V šuplíku, na půdě nebo někde vzadu v kredenci po babičce se u spousty rodin válí tmavá dřevěná deska s vyřezávanými obrázky. Vypadá jako obyčejný kus dřeva, kterého si roky nikdo nevšiml, a při velkém úklidu obvykle míří rovnou do krabice na vyhození. Přitom právě staré formy na perník dnes patří mezi vyhledávané sběratelské kousky a za ten pravý exemplář je nadšenec ochotný pořádně zaplatit. Než tedy takovou desku vyhodíte, vyplatí se vědět, co vlastně držíte v ruce.
Za starou formu na perník dá sběratel i tisíce Ceny se pohybují v širokém rozpětí. Běžné a mladší dřevěné formy, které vznikaly ještě ve 20. století, koupíte i prodáte za několik set korun, ty úplně nejjednodušší klidně i pod tři sta. To je zatím jen kapesné.
Úplně jinde jsou ale staré a umělecky hodnotné kusy. Za dvojici figurálních forem se šaškem a ježibabou dali zájemci v aukci přes dva tisíce korun. A originální forma ze 17. až 18. století se na Aukru prodala za 3 200 korun. U opravdových rarit z dílen barokních řezbářů se cena šplhá ještě výš, protože takové kusy se na trhu objeví jen zřídka a sběratelé se o ně přetahují.
Přečtěte si také: Ani máslo, ani olej. Bramboráky smažte na této 1 věci a nebudou nasáklé tukem
Ceny podle typu formy shrnuje následující tabulka:
Typ formy Cena Běžné a mladší formy z 20. století několik set korun, nejjednodušší i pod tři sta Dvojice figurálních forem (šašek a ježibaba) přes dva tisíce korun v aukci Originální forma ze 17. až 18. století 3 200 korun na Aukru Rarity z dílen barokních řezbářů cena šplhá ještě výš
Nejcennější jsou jemné řezby postav O hodnotě nerozhoduje jen věk. Sběratelé se dívají hlavně na to, jak je forma vyřezaná, jaký nese motiv a v jakém je stavu. Nejžádanější bývají jemné reliéfy s postavami, třeba jezdec na koni, dáma v dobových šatech nebo světec.
Vrchol tohoto řemesla spadá do druhé poloviny 17. století. Formy tehdy často vyřezávali stejní mistři, kteří tvořili barokní sochy. Uměli do dřeva zapustit i ty nejjemnější detaily obličejů, oděvů a ozdob, a to celé naopak, aby obraz vystoupil až na hotovém perníku. Tak precizní práce se v pozdějších dobách už znovu nezopakovala, a právě proto mají nejstarší formy dnes takovou cenu.
Přečtěte si také: Ani sklenice, ani mikroten. Bylinky zůstanou v lednici čerstvé celý týden díky 1 triku, který znají zelináři
Perník býval luxus jen pro bohaté Že je za starou formu ochotný někdo zaplatit slušnou sumu, dává větší smysl, když si připomeneme, čím perník kdysi byl. Rozhodně nešlo o běžnou svačinu. Jeho základem byl med a dovážené koření, tehdy nákladné suroviny, které si mohly dovolit hlavně bohatší domácnosti. Lidé jím obdarovávali blízké při svatbách, Vánocích nebo významných výročích.
Péct ho navíc uměli hlavně profesionální perníkáři. Právě oni potřebovali kvalitní formy, do kterých těsto vtlačovali, aby vznikly složité tvary a jemné obrázky. Vyřezat dobrou formu chtělo cvik a zkušenost, běžný člověk si ji doma neudělal. Nejstarší dřevěné formy proto nesou stopy skutečného řemesla, a to je na nich pro sběratele to nejcennější.
Podle čeho poznáte cenný kus Když doma na takovou desku narazíte, zkuste si všimnout několika věcí. Cenu zvedá stáří, ale hlavně kvalita řezby a vzácnost motivu. Propracovaný reliéf s figurou má vyšší hodnotu než hrubě naznačený jednoduchý tvar. Roli hraje i zachovalost a původ, tedy jestli je forma celá a odkud pochází.
Přečtěte si také: Slupky od banánů většina lidí vyhodí. Přitom stačí zalít vodou a máte hnojivo, po kterém muškáty kvetou až do mrazů
Co se naopak nevyplatí, je snažit se kousek na sílu vydrhnout a vylepšit. Sběratelé oceňují původní stav a přirozenou patinu, kterou dřevo za desítky let získalo. Přebroušením nebo agresivním mytím hodnotu spíš srazíte. Pokud si nejste jistí, nechte formu tak, jak je, a zajděte s ní radši za starožitníkem, který ji dokáže odhadnout.
Řezbáři se ke starým formám vracejí Tradiční perníkářské formy začaly z kuchyní mizet koncem 19. století. Mohl za to hlavně cukr, který v recepturách nahradil dražší med, a rozšíření domácího pečení. Složité vyřezávané desky postupně vystřídaly jednoduché kovové formičky na vykrajování, které známe z dnešních kuchyní. Řezaných forem se proto dochovalo málo a s každou generací jich ubývá, což je dnes hlavní důvod jejich ceny.
Řemeslo ručního řezbářství perníkových forem nezaniklo a ke starému fortelu se dnes vrací noví řezbáři. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific. Řemeslo ale úplně nezaniklo. Ke starému fortelu se dnes vrací noví řezbáři a formy znovu vyřezávají ručně. Jeden z nich, Oldřich Kvapil, dokonce získal od ministerstva kultury titul Nositel lidové tradice. Ty staré po babičce ovšem zůstávají originály, které už nikdo znovu nevytvoří, a v tom je jejich kouzlo i hodnota.
Přečtěte si také: Připálený hrnec nemusíte drhnout drátěnkou. Babiččina metoda potřebuje jen 2 suroviny
Zdroje: https://www.pernikova-chaloupka.cz/tema/tema.phtml?id=10014, https://www.kouzlolesa.cz/l/vyrobeno-ze-dreva-tradicni-formy-na-perniky/, https://aukro.cz/pozor-starodavna-originalni-drevena-forma-na-perniky-17-18-stoleti-7081695761, https://aukro.cz/2x-stara-drevena-forma-na-pernik-sasek-a-jezibaba-7074704084, https://lucickymlyn.cz/shop/vzacna-jednostranna-forma-na-pernik/