Někdy je potřeba vylézt na horu

Sdílet

Dennívýzva

Proměna Ježíše na hoře Tábor není kouzlem, ani žádnou magickou hříčkou, ale je přípravou na něco, o čem učedníci v tu chvíli nemají ani tušení. Horský prožitek jim ale má pomoci,…

Zdroj: Proboha!

Proměna Ježíše na hoře Tábor není kouzlem, ani žádnou magickou hříčkou, ale je přípravou na něco, o čem učedníci v tu chvíli nemají ani tušení. Horský prožitek jim ale má pomoci, aby vydrželi to zdánlivé zklamání i bolest.

Musel to být šok pro ty tři rybáře Petra, Jakuba a Jana, když viděli slávu Pána Ježíše při proměnění na hoře Tábor. Petr byl úplně vyvedený z míry a měl nevýslovnou radost i bázeň. O dojmech Jakuba a Jana evangelista Marek nemluví. Byl to nevšední prožitek Boží blízkosti, a tak ten namáhavý výstup na horu Tábor za to stál. Viděli, co je lidskému oku skryté. Co bylo na hoře, to už nebyla víra, ale nazírání.

Pro nás tato událost v sobě nese významnou symboliku: Petr, Jakub a Jan patřili k nejbližším Ježíšovým učedníkům. Hora je v Bibli symbolem blízkosti Bohu. Zářivě zbělený oděv a svědectví, že by jej žádný bělič na světě nedovedl tak vybílit, naznačuje život budoucího věku, kdy všechno uvidíme ve světle Boha.

Lidská láska roste tím, co dáváme druhým

Mojžíš a Eliáš, byli největšími postavami izraelských duchovních dějin a každý Hebrej věděl, že oni jsou předchůdci Mesiáše. Proměna Pána Ježíše na hoře Tábor není kouzlem, ani žádnou magickou hříčkou, ale je přípravou na něco, o čem učedníci v tu chvíli nemají ani tušení. Za nějaký čas totiž uvidí v šeru Getsemanské zahrady svého Mistra, který se potí krví a trápí se nezměrnou úzkostí, že zemře tou nejstrašnější smrtí – přibitím na kříž. Horský prožitek jim má pomoci, aby vydrželi to zdánlivé zklamání i bolest.

Zanedlouho vidění mizí a oni spatřují Pána Ježíše samotného v jeho obvyklé lidské podobě. Tato „troška“ evangelia není předzvěstí hrůzy, ale je pro nás posilou, abychom ve chvílích zdánlivých proher nepochybovali a vždy věřili, že nás Bůh volá k záchraně a ke štěstí.

To, že se v našem bytí střídají prožitky Boží blízkosti i sucha duchovního života, svědčí o tom, že na této zemi nebe není. Nádherné okamžiky, které už zde zakoušíme, nám mají dodat odvahu, abychom v těžkých chvílích neztráceli hlavu.

Chiara Lubichová kdysi řekla: „Kdyby Bůh člověku ukázal všechny bolesti, které mu v životě určil, padl by a zemřel. Kdyby mu ukázal všechny radosti, které má v životě prožít, padl by a zemřel. Bůh to ví a rozděluje. Člověk to neví a dává se Bohu, který ho miluje.“

Pán Bůh nás má rád. Jen je třeba to umět vidět.

Reklama

Další články z Proboha!

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Někdy je potřeba vylézt na horu

Policie místo nacistického kultu. Hitlerův rodný dům prošel přestavbou za půl miliardy

Výsměch kvůli podpaží? Krainová přitvrdila: Hrdinové jsou jen za klávesnicí

Desítky tisíc ovcí se jedné noci daly na útěk. Dodnes není jisté, před čím prchaly

Výzkumníci po 74 letech našli vrak Pan Am, jehož havárie změnila pravidla létání

Co Sovětský svaz tajil o smrti Lajky: Hrdinka, jejíž skutečný osud nebylo dovoleno znát