Zdroj: Shutterstock
Věta, že ten „čas strašně letí“ patří obecně k těm nejčastějším, které lidé říkají. Není divu. Je pravda, že nedávno byly Vánoce a teď máme najednou konec dubna. Je zajímavé, že děti ve školce si na čas nikdy nestěžují. To jen my, dospělí. Napadá vás, zda existuje nějaké vysvětlení? Podle vědců nejde o iluzi v pravém slova smyslu, což potvrzuje například výzkum amerického neurovědce a profesora na Standfordské univerzitě, dr. Davida Eaglemana. Jeho vědecká práce dokazuje, že se naše vnímání času skutečně mění. Jedním z vysvětlení je takzvaná proporční teorie času, která říká, že čím více let jsme prožili, tím menší část našeho života představuje jeden rok. Takže například zatímco pro desetileté dítě je rok celá desetina jeho existence, pro padesátníka znamená mnohem méně. Tahle myšlenka není nová, přišel s ní už v 19. století filozof Paul Janet a moderní výzkumy tuto teorii dál rozvíjejí a potvrzují.
Čas zrychluje rutina
Zásadní roli hraje i množství nových prožitků. Vzpomeňte s na dětství, kdy bylo na každém kroku všechno nové. Škola, přátelé, první zkušenosti… Mozek si tyto situace ukládá detailněji, protože se z nich učí. V dospělosti často přebírá kontrolu rutina. Práce, domácnost, povinnosti. Jak často vystupujeme ze zajetých kolejí? Ve finále i dovolené nebo vánoční svátky vlastně trávíme prakticky stejně. Dny se podobají jeden druhému. A mozek v takovém režimu funguje úsporněji a nevydává více drahocenné energie, než je nutné. Potvrzuje to například australský neurovědec Colin Hogendoorn: „Každý rok se zdá rychlejší, protože máme méně zapamatovatelných událostí.“ Jinými slovy nejde o to, kolik času máme, ale kolik z něj si náš mozek zapíše.
Dá se čas zpomalit?
Dobrá zpráva je, že tento pocit lze do určité míry ovlivnit. Vědci se shodují, že klíčem je vědomé narušování rutiny. Pomáhá například učit se nové věci, často cestovat (nemusí to být na druhý konec světa, ale tam, kde to neznáte) a vystupovat z každodenního stereotypu. Zkuste vědomě prožívat přítomnost. Jak se to dělá? Například pomalte u běžných činností. Třeba při jídle nejezte automaticky u telefonu, ale vnímejte chuť a texturu. I pár minut takového soustředění má efekt. Nebo si všímejte detailů kolem sebe. Barvy, zvuky, vůně, drobnosti, které normálně ignorujete. Mozek se tím dostává z rutiny. A nakonec – zkuste dělat jednu věc v jednu chvíli. Zní to možná banálně, ale právě tyto momenty „probouzejí“ mozek z rutiny. Zkuste to.
Čas se nezrychluje. Jen ho jinak vnímáme
Pocit, že život utíká rychleji, není známkou toho, že by se čas skutečně změnil. Je to spíš důsledek toho, jak náš mozek pracuje s informacemi, pamětí a pozorností. Možná tedy nejde o to, že máme málo času. Spíš ho prožíváme méně intenzivně. A právě v tom je klíč – čím víc života do času dostaneme, tím víc času budeme mít pocit, že máme.
Zdroj: Psychologytoday.com, Nypost.com
Související články