3 min

Psi, já a jeden princ

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém žlutém psu. Když ho jeho pán dostal, měl s ním trápení. Vycvičit ho nešlo a taky zvláštně vypadal. Nový majitel tedy začal tím, že mu ostříhal jeho divnou mohutnou hřívu.

Psi, já a jeden princ

Zdroj: i60.cz

Fotografie z archivu Šárky Bayerové, Mexiko 1987

Psi, já a jeden princ

12. 10. 2025

Středně velci žlutí psi. Před lety jsme tak v Mexiku řikali všudypřítomným polodivokým toulavým psům. Pod vlivem zmíněného fóru. Jak se tak křížili mezi sebou, dosahovali konstantní výšky a barvili se povětšinou do okrova.

Dost jsme se jich báli. Tehdy velký problém. Psi se totiž sdružovali do smeček, které občas napadaly osamělé lidi. Hlavně v noci ve městech. Na venkově byli spíš bázliví a vždycky si drželi odstup. Srdce se mi při pohledu na ně svíralo. Byli hladoví. Mexičané se jich báli snad víc než my. Nikdy jsem neviděla, že by je krmili. Můj první a hned nejsilnější zážitek s těmihle tuláky bez domova, co nikdy nežebrali, mě poznamenal na celý život.

Záhy po mém příjezdu do Mexika mě čeští kolegové vzali na výlet do Teotihuacánu. Bylo zvykem, že se tam oběd vždycky odehrával piknikovou formou. Zasadně s úchvatným výhledem na Pyramidu Slunce a Měsíce. Jako projev svého vlastniho díkůvzdání jsem navařila.

Takže jsem v onen den otevřela mrazící tašku a začala vytahovat zásoby. Kýbl bramborového salátu, pečivo a smažená kuřecí stehýnka. Středně velcí žlutí psi se začali nenápadně přibližovat. V půlkruhu kolem nás zaujímali strategická postavení. Bedlivě nás sledovali a hladově koukali. Byla jsem tehdy v Mexiku krátce, a tak se mi okamžitě dostalo různých ponaučení a výstrah. Že jako bacha na ně, a tak...

Nejsem jen nenapravitelná optimistka - jsem i romantik! Vždycky jsem měla ráda Malého prince. Díky milované paní profesorce Ročkové jsem ho na gymplu přečetla v originále. Na hodinách francouzštiny jsem z magneťáku slyšela i několik kapitol v přednesu Gérarda Philipa. Citáty z této moudré knihy, kterou znám skoro nazpaměť, jdou se mnou životem. A na pyramidách to na mne přišlo. Rady nerady. Zkusím to jako Malý princ s liškou.

Nejprve jsem psy krmila házením kousků smaženého kuřete do dáli. Přátelé se bavili a klepali si na čelo. Okamžitě zrychlili příjem potravy řkouce, že by fakt rádi, kdyby na ně ještě něco zbylo. Při té příležitosti jsem si všimla, že jeden ze psů je srdnatější. Začal se pomalu a nenápadně přibližovat. Pořád jsme se na sebe dívali a on se osměloval. Zkusila jsem hodit kousek masa blíž. Vzal si ho a už neuskočil dva kroky zpět. Lehl si a díval se mi do očí. A tak to šlo ještě chvíli. Až jsem se osmělila a natáhla ruku. On se připlížil a kuře si velice opatrně vzal. HAHA! TEĎ UŽ SE HO NEZBAVÍŠ, radovali se škodolibě kolegové.

Pes ale zalehl a čekal. Jeho smečka v závěsu. Došlo na kosti. Situace se opakovala. Když došly kosti, kamarádi dramaticky vznášeli dotazy, co jako budu dělat teď. Když jsem vytáhla zbylé pečivo, popadali se za břicho: NARVALA JSI JE MASEM A TEĎ TUHLE SUCHOTU? NAIVKO!

Zírali jsme všichni. Můj "ochočenec" s povděkem přijal housky a po něm i přilehlá smečka. Hlad je prostě prevít.

Po skončených hodech mě cestou do auta provázely smutné oči středně velkého žlutého psa. A mně došlo, že jsem přes všechno to dobro udělala chybu. Nemohla jsem se stát zodpovědnou za toho, koho jsem k sobě - byť jen na chvíli - připoutala.

Když jsem se naposledy bezmocně ohlédla zadním okénkem auta, vzpomněla jsem si, co řekla liška Malému princi: Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit...

Autor: Šárka Bayerová

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Psi, já a jeden princ

Hříšníka z finále šampionátu chránili při rohu těžkooděnci. Pak vyvolal melu

Východoněmecká krasobruslařka Wittová byla sledována Stasi od sedmi let. Tajná policie zapisovala i detaily intimního života

„Chtěl jsem proskočit oknem,“ přiznal Vavřinec Hradilek. Vážnou diagnózu odhalila bolest hlavy

Dva tisíce let mlčely, teď znovu promlouvají. Ohořelé svitky vydávají svá tajemství

Tady letový řád neřídí věž, ale oceán. Na ranveji na Barře přistanete jen za odlivu