2 min

Z mého deníku: Konec jedné migrantky

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Stát se migrantkou je snadné. Popadnete kabelku, mobil, obujete si tenisky a zdrhnete. A už se nevrátíte…

Z mého deníku: Konec jedné migrantky

Zdroj: i60.cz

Ilustrační foto: Freepik

Z mého deníku: Konec jedné migrantky

4. 12. 2025

Stát se migrantkou je snadné. Popadnete kabelku, mobil, obujete si tenisky a zdrhnete. A už se nevrátíte…

Přesně tohle jsem udělala vloni 9. září. Ztratila jsem domov a získala svobodu. Jenže na to, abych skončila pod mostem nebo na nádraží, nemám povahu ani věk. Skončila jsem v podnájmu a začala si hledat svou střechu nad hlavou.

Cesta k takové střeše není jednoduchá. To se nejdřív musíte vypořádat s minulostí a bývalým manželem, který zůstal v domě, jenž byl původně celý můj. Pan Zajíc se v něm postupně zabydlel. Nejdřív jen tak se mnou bydlel, pak se trvale přihlásil a pak mě donutil, abych mu půl domu přepsala. No, a když soužití ve společné domácnosti nebylo k unesení, odešla jsem a jemu dům zůstal. Samozřejmě jsem už nebyla taková trubka, jako dřív, a vyžadovala po něm odstupné. V momentu, kdy získal i mou polovinu domu, přistál mi na účtu určitý obnos. Na pár dnů jsem se stala milionářkou, leč už jí zase nejsem. Milionářkou nejsem, zato jsem majitelkou bytu!

Od 25. listopadu mám byt! Není to žádnej luxus, koupila jsem ho nevyklizený a bude potřeba ještě hodně práce, než se stane mým vysněným domovem. Je to ale moje střecha nad hlavou, a to už napořád.

Vystřídala jsem v životě všechny možné lokality. Narodila jsem se na maloměstě, hned po maturitě jsem odešla do Prahy, kde jsem bydlela nejdřív v centru na Starém Městě, pak v centru na Novém Městě, potom jsem odešla z víru velkoměsta na vesnici, abych se nakonec vrátila do Prahy na periferii. A tady už zůstanu, o tom jsem přesvědčena.

Z migrantky jsem se stala majitelkou reality. Nebo paní domácí. Nebo vlastníkem (vlastnice se snad ani neříká). Nebo… domovnicí.

Zatím se mi nejvíc líbí být domovnicí, přestože se tohle slovo používá spíš jako nadávka. Ovšem až si pořídím kotě, stanu se podnájemnicí a personálem chlupatého štěstí, a na to se moc těším.

(Psáno 30. 11. 2020)

Autor: Zuzana Zajícová

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Z mého deníku: Konec jedné migrantky

"Zvoní tady nějaká kr... z dopingu." ITIA zveřejnila detaily z případu Vondroušové

Nejhorší máslo ze supermarketu. Češi ho kupují každý týden a vůbec neví, co v něm všechno je

Kenneth Bianchi si celý život vyráběl nové identity. Když ho dostihly vraždy, vymyslel si další osobnost

KVÍZ: Bez zaváhání odpoví jen skutečný pamětník. Jak dobře znáte české filmové poklady?

Matka ji prodávala a učila BDSM praktiky. Pavla popsala otřesné zneužívání vlastní rodinou