Ještě před několika lety se zdálo, že americký F-35 Lightning II nemá ve své kategorii skutečného soupeře. Rychlý vývoj čínského J-20 Mighty Dragon, nové motory WS-15 a rostoucí výrobní kapacity Pekingu však mění strategickou rovnováhu. Přestože si F-35 stále drží náskok v oblasti síťového boje a senzorové fúze, rozdíl mezi oběma letouny se podle řady analytiků postupně zmenšuje.
VIDEO
Když v roce 2006 poprvé vzlétl Lockheed Martin F-35 Lightning II, představoval budoucnost západního letectva. Dnes jej provozuje nebo objednalo více než dvacet států a stal se páteří letectev NATO i amerických spojenců v Indo-Pacifiku.
Na opačné straně stojí čínský Chengdu J-20 Mighty Dragon, který byl ještě před deseti lety Západem často označován za technologického outsidera. Dnes však představuje nejvyspělejší bojový letoun čínského letectva a jeho schopnosti již nelze podceňovat. Podle analýzy magazínu 19FortyFive není odpověď na otázku, který stroj je lepší, zdaleka tak jednoznačná jako dříve.
Přímé srovnání F-35 a J-20 je poněkud zavádějící Americký letoun vznikl jako víceúčelový stealth stroj schopny plnit úkoly protivzdušné obrany, úderů na pozemní cíle, průzkumu i elektronického boje.
Čínský J-20 byl naproti tomu navržen především jako těžký stíhací letoun dlouhého dosahu určený k získání vzdušné převahy. Jeho prioritou je ničit protivníkovy podpůrné prostředky jako letouny AWACS, tankery a další strategické cíle ještě předtím, než se dostanou do bojové zóny. Řada analytiků proto považuje za přímějšího soupeře J-20 spíše americký F-22 Raptor než F-35.
J-20, CC BY-SA 4.0 Stealth: Američané mají stále navrch Oba stroje využívají rozsáhlé technologie snižující radarovou zjistitelnost. Tvarování trupu, vnitřní zbraňové šachty, radar pohlcující materiály i speciální výstupy motorů.
F-35 je však od počátku konstruován s maximálním důrazem na minimální radarový odraz ze všech směrů. Naproti tomu J-20 používá přední kachní plochy, které podle západních odborníků zvyšují radarovou stopu, i když čínští konstruktéři jejich negativní vliv postupně omezují.
Výsledkem je, že F-35 je pravděpodobně stále obtížněji zjistitelný než J-20. Přesnou velikost radarového odrazu však žádná ze stran nezveřejňuje a většina údajů zůstává utajena.
Motory: Čína odstranila jednu ze svých největších slabin Jedním z největších problémů programu J-20 byly dlouhé roky pohonné jednotky. První série využívaly ruské motory AL-31 nebo přechodné domácí WS-10. Situace se však mění s nástupem nového motoru WS-15, který má nabídnout vyšší tah, lepší akceleraci i schopnost dlouhodobého letu vysokou rychlostí bez přídavného spalování. Přesto západní experti upozorňují, že dlouhodobá spolehlivost těchto motorů zatím není ověřena v takovém rozsahu jako u amerických agregátů.
F-35 využívá jediný motor Pratt & Whitney F135, který je dnes považován za jeden z nejvýkonnějších proudových motorů instalovaných do bojových letadel. Maximální rychlost kolem Mach 1,6 ale nikdy nebyla hlavním konstrukčním cílem programu F-35.
Výzbroj a dolet hrají ve prospěch J-20 Větší rozměry čínského letounu přinášejí nejen určitou nevýhodu z hlediska stealth, ale také několik významných předností. J-20 disponuje větším objemem paliva i prostornějšími zbraňovými šachtami, což mu umožňuje nést více střel dlouhého dosahu a operovat dále od vlastních základen. To dobře zapadá do čínské strategie obrany prvního a druhého ostrovního řetězce v západním Pacifiku.
F-35 naopak sází na univerzálnost. Dokáže nést široké spektrum řízených střel vzduch-vzduch i vzduch-země ve vnitřních pumovnicích. V případě potřeby může využít i tzv. Beast Mode, kdy podvěsí další výzbroj na externí závěsníky za cenu zhoršení stealth charakteristik.
F-35, U.S. Navy photo by Andy Wolfe/Released, Public Domain Skutečná síla F-35 spočívá jinde Americký letoun kombinuje informace z radaru AESA, elektrooptických senzorů, infračerveného systému DAS, elektronického průzkumu i datových spojů do jediného obrazu bojiště. Pilot tak nemusí vyhodnocovat jednotlivé senzory samostatně a získává mimořádně kvalitní situační přehled.
Právě tato pokročilá senzorová fúze společně se schopností sdílet data v reálném čase je podle většiny západních odborníků oblastí, kde si F-35 stále udržuje výrazný náskok. Současně ale připouštějí, že Čína masivně investuje do vlastních síťově propojených systémů velení a řízení, takže tento rozdíl se může v dalších letech dále zmenšovat.
Vedle samotných parametrů letadel začíná být stále důležitější otázka výrobních kapacit. Lockheed Martin v roce 2025 dodal 191 letounů F-35. Spojené státy i jejich spojenci tak mají početní převahu, která se budovala více než deset let.
Současně však Čína výrazně rozšiřuje výrobu J-20. Analytici upozorňují, že tamní průmysl disponuje mimořádnou schopností rychlého navyšování produkce. Pokud bude současné tempo pokračovat, může Peking během několika let vybudovat flotilu stealth stíhaček srovnatelnou nebo dokonce početnější než americké síly v indo-pacifickém regionu.
Technologický odstup Číny se rychle snižuje Přesné porovnání obou letounů zůstává do značné míry teoretické. Ani F-35 , ani J-20 proti sobě nikdy nebojovaly v otevřeném vzdušném střetu a většina jejich skutečných schopností zůstává utajena. Z dostupných informací lze usuzovat, že F-35 si stále udržuje převahu v oblasti stealth, senzorové fúze, elektronického boje a síťově propojených operací. J-20 naopak nabízí delší dolet, větší nosnost výzbroje a rychle se zlepšující pohonný systém.
Čínská stíhačka J-20 se údajně již dvakrát nebo vícekrát setkala s americkými stealth letouny. V červnu 2025 čínská státní média tvrdila, že letadla Čínské armády (PLAAF), včetně J-20, byla vyslána do vzduchu, aby zachytila a zahnala americké stíhačky F-35A , pravděpodobně z letecké základny Kadena na Okinawě, a stíhačky F/A-18 Super Hornet ve Východočínském moři. Od amerických představitelů nepřišlo žádné oficiální potvrzení nebo vyvrácení. K druhému střetu podle zpráv čínských médií došlo krátce poté, v červenci 2025.
Nejdůležitější změnou posledních let proto není to, že by J-20 již F-35 překonal. Podstatné je, že technologický odstup, který ještě před několika lety působil téměř nedostižně, se postupně zmenšuje. A právě tato skutečnost představuje pro Spojené státy jednu z největších strategických výzev v soupeření s Čínou o vzdušnou převahu v indo-pacifickém prostoru.
Zdroj: 1945 , The National Interest , Stimson Autor/Licence fotografie: F-35, National Museum of the United States Navy , Public Domain