S Petrem je ve vztahu deset měsíců. Nehádají se, tráví spolu hodně času, smějí se. Přesto Klára není klidná. Ne proto, že by měla důkazy o nevěře, ale proto, co o něm ví z jeho minulosti. O svých bývalých mluvil otevřeně – možná až příliš. A postupně z toho vyplynulo, že každou partnerku podvedl. Někdy prý šlo o krátký úlet, jindy o paralelní vztah. „Byl jsem tehdy jiný,“ říká dnes. Klára si ale klade otázku, jestli se lidé opravdu tak zásadně mění.
Nebydlí spolu, a tak má Klára spoustu prostoru pro domněnky. Když se Petr večer neozývá, přemýšlí, s kým je. Když se zasměje u telefonu, napadne ji, komu píše. Sama sobě se nelíbí, jak podezíravá se stává, ale nedokáže to zastavit. Zvlášť poté, co si všimla, že si Petr často dopisuje s ženou jménem Erika. Když se zeptala, kdo to je, odbyl ji slovy, že kamarádka z práce. Další otázky už vítané nebyly. „Mám právo na soukromí,“ uzavřel debatu.
Klára se snaží být rozumná. Říká si, že Petr má čtyřicet šest let, že už má něco za sebou, že možná dospěl. Zároveň si ale dobře pamatuje vlastní minulost. I ona už jednou žila s mužem, který ji podváděl, a tehdy si dlouho namlouvala, že přehání, že si zbytečně vymýšlí. Nechce znovu projít stejným zklamáním.
Čím víc se do Petra citově zapojuje, tím větší strach má z toho, že o všechno přijde. A tak stojí před dilematem: dát vztahu šanci a riskovat, že se historie zopakuje? Nebo odejít dřív, než se bolest z nevěry znovu stane realitou? Klára neví, co je horší – žít ve stálé nejistotě, nebo vztah ukončit kvůli něčemu, co se zatím nestalo.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
V Klářině příběhu je spousta vykřičníků a otazníků.
První vykřičník začal u Kláry svítit, když se od přítele dozvěděla, že v minulosti prakticky podvedl všechny partnerky, se kterými byl! A to, pro ženu není jen taková informace na okraj. Nevypovídá to totiž jen něco o partnerovi minulosti, ale i o tom, jak obecně přemýšlí o vztazích, závazcích a respektu.
Klára by si měla dát chvíli na to, aby v klidu zvážila pár věcí. Jak o tématu věrnosti partner vůbec mluví a jak se k němu staví. Bylo to ve stylu „udělal jsem chyby a nechci je opakovat“, nebo spíš „takový prostě jsem“? To, jak člověk mluví o svých minulých chybách, často ukazuje, jestli je ochotný růst a něco na sobě měnit. Jak se přítel chová teď? Slova jsou jedna věc, ale dlouhodobé chování je obrazem. Důležité jsou pocity, cítí se s ním Klára respektovaná, bezpečně a braná vážně? Co ona sama potřebuje, aby ve vztahu mohla důvěřovat? Každý má jiné hranice. Někdo potřebuje hodně transparentnosti, někdo hodně volnosti. A je v pořádku mít své podmínky a za nimi si stát. Jaký pocit vyvstane, když si Klára představí, že s přítelem zůstane? Úlevu, nebo napětí? Naše tělo často ví dřív, než naše hlava.
Zda se zažité způsoby jednání v souvislosti s nevěrou a vztahu k ženám obecně u Klářina partnera mohou změnit nebo jestli jeho chování odpovídá jeho hodnotovému žebříčku a nebude mít vlastně potřebu ho měnit, je tím největším otazníkem.
Klára by měla poslouchat svůj vnitřní hlas a intuici. Pokud cítí pochybnosti a nejistotu, asi to není to nejlepší znamení pro budoucnost.
Pavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.
Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.
Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články