„Do poslední chvíle jsem se rozhodovala mezi dvěma nabídkami práce. Jedna byla lepší než druhá, ale výhoda každé z nich spočívala v něčem trochu jiném. Zatímco u první to byl hlavně plat, u druhé jsem cenila bonusy a také krásné moderní prostředí. Opravdu jsem váhala do úplně nejzazšího momentu. Vlastně teprve až ve chvíli, kdy jsem byla na cestě podepsat smlouvu do první práce, jsem se rozhodla, že ji odmítnu. Jenže když jsem vešla dovnitř, přivítal mě on,“ popisuje Dora.
Když Dora poprvé dorazila na pohovor, vedla ho zástupkyně vedoucího. Teď se ale konečně setkala tváří v tvář se svým šéfem. O doslova ji okouzlil.
„Vyrazil mi dech. Takového chlapa jsem si nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech! Vysoký – snad dva metry, černovlasý, úhledně zastřižené vousy, výrazné zelené oči a dokonale padnoucí oblek. Prostě ztělesnění dokonalosti. Hlavně se ke mně ale choval jako naprostý gentleman. Řekl, jak si váží toho, že jsem si vybrala práci zrovna u nich ve firmě, že podle životopisu jsem si určitě mohla vybírat. Také zdůraznil, že se těší na naši blízkou spolupráci a prostě se na mě tak díval, až jsem měla pocit, že to musí být osudové. Prstýnek na ruce neměl. Co vám budu vyprávět, smlouvu jsem podepsala. Teď si ale říkám, jestli nejsem trochu kráva. Prostě podepsat smlouvu jen kvůli tomu, že se mi líbí můj vedoucí. Je takový vztah na pracovišti vůbec dovolený? Poprvé v životě jsem se zachovala takhle impulsivně. Ale on mi přišel jako znamení, že od teď bude všechno dobré…budu mít práci, dobrý plat a možná i něco víc. Asi bych potřebovala ujištění, že impulzivní rozhodnutí nejsou vždy na škodu. Že člověk by se měl řídit tím, co v daný okamžik cítí,“ uzavírá Dora.
Dorin příběh dobře ilustruje, jak silně mohou do rozhodování zasahovat emoce a první dojem. „V situacích, kdy stojíme před volbou, má mozek tendenci hledat rychlé zkratky. Atraktivita, charisma nebo způsob vystupování druhého člověka mohou vytvořit dojem výjimečnosti, který pak zpětně racionalizujeme jako ‚znamení‘,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Alena Novotná. Nejde o nic neobvyklého – naopak, podobné impulzivní momenty zažívá většina lidí. Problém ale nastává ve chvíli, kdy takový dojem převáží nad racionálním posouzením dlouhodobých výhod a rizik.
Zároveň je důležité oddělit pracovní realitu od osobních fantazií. „Okouzlení nadřízeným může být intenzivní, ale často je založené spíše na projekci – tedy na tom, co si do druhého člověka promítáme, než na tom, jaký skutečně je,“ doplňuje PhDr. Alena Novotná. Vztahy na pracovišti navíc přinášejí specifickou dynamiku a potenciální komplikace, zejména pokud jde o hierarchii a očekávání. Proto je vhodné dát si čas, sledovat vývoj situace a nenechat se unést prvotní euforií.
Impulzivní rozhodnutí sama o sobě nemusí být nutně špatná, pokud jsou v souladu s našimi hodnotami a dlouhodobými cíli. V Dorině případě ale bude klíčové, aby své rozhodnutí postupně „dohnala“ racionálním zhodnocením – tedy zda jí práce skutečně vyhovuje, ať už bez ohledu na osobu šéfa. „Důvěřovat svým pocitům je důležité, ale stejně tak je důležité umět je korigovat realitou,“ uzavírá psycholožka.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články